Všichni město Aš znají, ale kdo z Vás ho již objevil?

12. století

Z dávných dob zůstalo o Ašsku jen málo spolehlivých záznamů. Území se začalo postupně osidlovat až ve 12. století německými kolonisty. V době německé kolonizace bylo Ašsko součástí historického Chebska.

14. století

Neubergové poté roku 1331 nabídli své statky dobrovolně českému králi Janu Lucemburskému. Ašsko se tímto stává od roku 1331 trvale součástí českých zemí.

Koncem 14. století vymírají Neubergové po meči. Hrad a zámek Neuberg/Podhradí a zámek Kopaniny dědí zeť posledního Neuberga - Konrád z Zedtwitz.

16. století

V průběhu 30. a 40. let 16. století byla ašská oblast reformována, zanikl církevní patronát Řádu německých rytířů a patronátu se chopili sami Zedtwitzové.

Zedtwitzové přecházejí na evangelickou víru.

Další rozvoj Ašska ovlivnila třicetiletá válka.

18. století

Zedtwitzi bylo rozhodnuto o stavbě nové radnice dle návrhu chebského stavitele Angeluse Pfeffera. Počet obyvatel narůstal, a tak v roce 1747 byl položen základní kámen nového kostela. Během dvou let byla honosná stavba kostela dokončena a první adventní neděli roku 1749 vysvěcena. Kapacita kostela se pohybovala okolo 4 000 návštěvníků. V průběhu 18. století Ašsko ovlivnily války, které vedla Marie Terezie. Marie Terezie prohlásila území Zedtwitzů za součást dědictví rakouských zemí a vydala tzv. Temperamentní body. Tento dokument definitivně ukončil autonomní vývoj Ašska. Ašsko se začlenilo do rámce Čech a celé rakouské říše. Zedwitzům byla zaručena zeměpanská ochrana, svoboda vyznání, vlastní soudní pravomoc a především osvobození od daní. Připojení k monarchii znamenalo pro Ašsko velké hospodářské výhody. V roce 1780 začala stavba katolického kostela na Mikulášském vrchu.

20. století

Dvacáté století bylo pro Aš zásadní. První polovina probíhala ve znamení inovací a výstavby. Otevřelo se kino Apollo, nová budova Pošty, Střelnice a Centrální kino Grety Friedrichové. Díky vzrůstajícímu počtu obyvatel město vybudovalo nové centrální náměstí. Po jeho dokončení byl odhalen pomník J.W. Goetha, jediný, na kterém je velký básník zobrazen s krystalem v ruce. Otevřela se nová moderní nemocnice a ve stejném roce následovalo vysvěcení nového centrálního hřbitova.

Do historie města poté rozhodující způsobem zasahují dvě dějinné události – obsazení československého pohraničí 1. října 1938, 15. března 1939 zbytku republiky vojsky německého wehrmachtu a komunistický převrat v roce 1948. Nacistická okupace Aše skončila osvobozením 20. dubna 1945 americkou armádou. V Roce 1938 měla Aš okolo 24 000 obyvatel, v roce 1951 méně jak 10 000. Svou roli v tom hrálo rozhodnutí komunistického režimu uzavřít Ašský výběžek jako hraniční pásmo se zvláštním režimem. Dalším charakteristickým rysem této doby se staly demolice. Odhaduje se, že v průběhu dvaceti let od konce 2. světové války bylo v Aši zbořeno 60 domů. V 60. letech vznikl projekt, který měl z Aše vytvořit nové moderní město. Naplnit se ho ovšem nepodařilo. Prostranství v centru zůstala neupravena a nezastavěna. Přesto se ale město snažilo a otevřel se tak např. dům služeb, krytý plavecký bazén, obchodní dům Centrum, nové nádraží a další. Ukončení komunistické vlády v roce 1989 představovalo pro Aš následný rok otevření hraničního přechodu Aš - Selb a přibývání soukromníků provozující služby. Převládá podnikání na bázi Česko – německé kooperace.

13. století

Aš (nejspíše) v majetku pánů z Plavna – roku 1270 předává Heinrich (Jindřich) z Plavna/Sasko ašskou faru/kostel a k tomu náležející patronátní právo (patronát) Řádu německých rytířů, tak jak jí Heinrich von Plauen obdržel jako dar od Říše.

Ašsko se v písemných záznamech poprvé objevuje v roce 1270.

1281 císař Rudolf stvrzuje fojtům z Plavna držení Aše a Selbu listinou z 8. srpna 1281, kdy jim za věrné služby a 600 hřiven stříbra dává Aš a Selb v léno (to vyplatil až Václav IV. Roku 1387)

Uprostřed Ašska založil své sídlo rod pánů z Neubergu. Ve 2. polovině 13. století rostl na Ašsku vliv pánů z Neubergu, většina ašského území byla pod jejich nadvládou. Nároky na toto území si však činili i jiní.

Mezi pány z Plavna, pány z Neubergu a městem Cheb probíhá mocenský zápas o to, kdo bude mít nad Ašskem největší vliv (tzn. Neubergové nechtějí být pod nadvládou Chebu ani pánů z Plavna … platit jim daně a tak dále)

Došlo k ozbrojenému střetu, Konrád z Neubergu byl přinucen slíbit Chebu poslušnost.

15. století

Zedtwitzové v průběhu století postupně rozšiřují svůj majetek a stávají se tak nejvlivnějším šlechtickým rodem Ašska.

Během 15. století koupil Petr Zedtwitz poslední majetky Neubergů, čímž tento rod definitivně mizí z ašských dějin. Získal také Selb, roku 1419 hrad Schöneck a roku 1426 panství Libá. Zedtwitzové se tak stali nejmocnějším rodem česko – sasko – franského pomezí. Aš je uváděna jako tržní osada. Vyráběly se zde kromě zemědělských také řemeslnické výrobky. Bohužel život na Ašsku zásadně ovlivnil černý mor, který vypukl roku 1633 a násilná rekatolizace, kdy museli odejít evangeličtí duchovní. Ašsko se stalo jediným územím české koruny, které zůstalo i po roce 1648 protestantským. Byl znovuotevřen evangelický kostel v Hranicích a roku 1682 se přestavil a vysvětil evangelický kostel Dobrého pastýře v Podhradí.

17. století

Roku 1622 nechávají Zedtwitzové přestavět kostel sv. Ludvíka. Starý kostel už kapacitně nestačil. Na místě dřívějšího sv. Ludvíka postavili kostel sv. Trojice. Ze sv. Ludvíka zůstala jen věž.

Ve třicetileté válce sice zvítězili katoličtí Habsburkové, Zedtwitzové přesto zůstávají i nadále u evangelické víry. Do konce 17. století bylo celé Ašsko evangelického vyznání. Tento stav změnil až sňatek Antona Josefa Zedtwitze s přísně katolicky vychovanou Emilií z Hertenbergu, která nechala zřídit na ašském zámku Zedtwitzů katolickou kapli.

Celé Ašsko mělo dva soudní správce.

Roku 1659 udělil císař Leopold Zedtwitzům Ašsko znovu v léno a potvrdil dosavadní svobody a práva. Ašsko tak zůstává až do poloviny 19. století odděleno od Chebska jako nezávislé říšské panství.

19. století

Celé Rakousko pocítilo hospodářskou krizi. V roce 1814 vypukl v Aši obrovský požár, který postihl podstatnou část obce včetně radnice a zámečku na Mikulášském vrchu. Plamenům padlo za oběť 167 domů a 78 stodol. Zatímco radnice byla o dva roky později obnovena, ašský zámek Zedtwitzů se této obnovy nedočkal. Po katastrofální neúrodě roku 1817 a zničení úrody o rok později vznikl velký nedostatek potravin. V roce 1850 bylo ašské území rozšířeno o Hazlov, Polnou a Skalku. Hospodářská moc rodu Zedtwitzů skončila. V roce 1854 byl zřízen c. k. okresní soud. Ašsko ztratilo až na daňovou svobodu svou autonomii. V roce 1872 obdržela Aš, jako místo s počtem obyvatel větším než deset tisíc, statut města.

Velkých změn se dočkalo i školství. Otevřela se Radniční škola, měšťanská škola, škola Kamenná a hudební škola. Postupně vzrůstal počet obyvatel a i předměstí – Mokřiny a Krásná. To ovlivnilo další stavební práce, byla dokončena nová nemocnice, plynárna, vodovod, městské lázně, městské muzeum a budovy odborné textilní školy.

Zhruba v polovině století odkoupila Aš vrch Háj a vzápětí se zahájila stavba kamenné vyhlídkové věže, dnes známe jako Bismarckova rozhledna. Roku 1883 došlo k odhalení sochy dr. Martina Luthera, k příležitosti 400. výročí jeho narození.

21. století

Nové tisíciletí započala přeměna nemocnice na léčebnu dlouhodobě nemocných. Střední průmyslová škola textilní se sloučila s místním gymnáziem a postupně byla opravována další školská zařízení. Dokončila se i etapa silničního obchvatu a po etapách se rekonstruovala Hlavní ulice. 1. ledna 2003 se Aš v rámci reformy územní veřejné správy stala obcí s rozšířenou působností pro územní obvod čítající necelých 18 000 obyvatel. Úpravy se týkaly i panelových sídlišť a za pomoci evropských fondů se opravila městská knihovna, muzeum a jeho okolí. Vznikla nová moderní sportoviště. V roce 2012 byl na vrchu Háj vybudován multisportovní areál a úpravy se dočkalo i Masarykovo náměstí a Sady Míru s letní scénou. V roce 2015 se obnovila osobní železniční dopravy směrem Selb/Hof.